Metal Gear Acid 2

Metal Gear Acid 2 byla jedna z prvních her, které jsem si koupil na PSP. Koupil jsem si ji o prázdninách v roce 2008 a dohrál ji až včera, tedy po necelých 3 letech. Je to dáno jak tím, že s PSP zase až tak moc času netrávím (je to teprve druhá hra, kterou jsem na PSP dohrál), ale i nadprůměrnou herní dobou, která v mém případě dělá 66 hodin na obtížnosti normal. Ale i tak bych hru dohrál daleko dřív, kdybych se nezasekl na jednom zatraceně těžkém souboji, na kterém jsem se podle času save souboru zasekl před rokem a od té doby nehrál. Včera jsem se rozhodl tento souboj vyhrát a po 3 hodinách usilovného snažení jsem dosáhl úspěchu. Potom už to bylo snadné.

Metal Gear Acid 2 bylo rovněž mé první setkání se sérií her Metal Gear. Tato série je známá mimo jiné výborným a promyšleným příběhem. Tento jsem si ovšem moc neužil. Nejen proto, že jsem ho hrál příliš dlouho a s dlouhými přestávkami, než abych si ho pamatoval. Ale i proto, že jsem byl barbar, který o hrách Metal Gear nic nevěděl a tak jsem příběh považoval za nějakou standardní nezajímavou vatu, které jsem nevěnoval pozornost. Pro hru je to ale dobrá známka, protože ukazuje, že obstojí svou hratelností a zábavností sama o sobě po desítky hodin i bez příběhu. Nicméně i tak dnes mohu říct, že MGA2 netvoří hlavní dějovou linku této herní série, je to jen vedlejší příběh. Ale jinak toho mluvení je tam opravdu mezi misemi hodně a občas i v průběhu mise. Texty nejsou nadabované, jsou to tuny textu, ale jdou naštěstí přeskočit, což uvítáte, až budete jednu a tu samou misi několikrát opakovat.

Metal Gear Acid 2 je pro mě rovněž setkání s poněkud netradičním žánrem karetních her, s kterým jsem do té doby neměl žádnou zkušenost. Když jsem si před koupí četl recenze, tak jsem se toho trochu obával, bál jsem se že to bude pitomost, která mě nebude bavit, neuměl jsem si představit tento herní mechanismus. Ale zlákalo mě vysoké hodnocení a dobře jsem udělal. MGA2 je ve své podstatě standardní tahová taktická hra. Rozdíl je pouze v tom, že si nemůžete v každém tahu dělat co chcete, ale jen takové akce, pro které máte příslušnou kartu. Např. střelbu z pistole, léčení, nastražit past, použití výbavy a podobně.

Karet je velké množství, několik stovek, ale z počátku máte přístup jen k několika málo, další se nakupujou za body získané ve hře. Kromě toho lze karty ještě za ty samé body upgradovat, čímž se zvyšuje jejich účinnost. Z karet které vám patří si můžete udělat herní balíček o 30 až 40 kartách. Ve hře pak hrajete jenom s těmito kartami v balíčku. Před každou misí si můžete namíchat specifický balíček.

Samotná mise probíhá na kola. Během kola vybíráte až z 6 otočených karet, kterou použijete. Během jednoho kola můžete použít až čtyři karty (standardně maximálně dvě, ale některé speciální karty tuto hodnotu zvyšují až na čtyři, toto zvýšení platí až do konce mise). Použité karty se vrací do balíčku karet. Na začátku každého kola se z balíčku doplní až dvě nové karty (do maxima 6 otočených karet).

Téměř s každou kartou lze provést dvě činnosti. Buď aktivovat její akci nebo ji použít na pohyb. Některé speciální karty na pohyb použít nejdou. Každá akce stojí několik časových bodů. Tyto se sčítají. Postavy ve hře pak hrají v pořadí podle těchto časových bodů. Taková základní časová cena jsou 4 časové body. Tolik stojí třeba pohyb a řada běžných činností. A je to i minimální časová ztráta za kolo. Pokud uzavřete kolo bez provedení sebemenší akce, bude to stát 4 časové body. Pokud se pohnete a uzavřete kolo, bude to rovněž stát 4 časové body.

Ale třeba střelba z odstřelovačky stojí 14 časových bodů. Pokud nepřítel vystřelí z odstřelovčky a vy se budete jen pohybovat, budete hrát dvě kola za sebou (dvě kary za kolo použité na pohyb = 8 časových bodů). Existují speciální karty, které naopak časovou zátěž snižují.

Součástí pohybu je i možnost útoku na blízko jednou za kolo. Tento může soupeře otočit nebo dokonce přesunout o jedno pole vedle. To má taktický význam, protože otočený soupeř vás nevidí a jste mimo jeho dostřel, musí použít kartu pohybu aby se otočil a tím ztrácí karty a čas. Navíc může i omdlít.

 

Nepřátelé o vás zpravidla neví a máte šanci se jim proplížit za zády, nesmíte se dostat do jejich zorného úhlu. To je občas obtížné, když jich je víc a chodí sem a tam. V úvahu se také bere odkud útočíte, útok z boku je silnější a nejsilnější je ze zadu nebo shora. Takže plížení se dá využít i v tomto smyslu. Zvláště při boji s bosy je nutno silně taktizovat, protože s nimi není žádná legrace, ale o to lepší zábava.

Tohle byly jen ukázka některých pravidel, je toho ještě víc a dohromady to dává opravdu bohaté taktické možnosti. Ale není se třeba obávat složitosti, hra má jednoduché a intuitivní ovládání a navíc vás s ním seznámí tutoriál na začátku hry.

V průběhu hraní dostanete parťáka a budete tak ovládat dvě postavy najednou. Každé z nich můžete namíchat vlastní balíček karet, čímž se taktické možnosti hry ještě prohlubují.

Mezi zajímavosti patří, že ke hře dostanete 3D brýle, které skutečně fungují, kam se hrabe 3DS :-). No, po pravdě, hrát se s tím nedá, ale jako zajímavost je to pěkné a skutečně to funguje dobře. Nejlepší jsou ukázková 3D videa. A to prosím už v roce 2006. V tomto směru MGA2 předběhl svou dobu.

A abych jen nechválil, tak si také musím postěžovat na jednu příšernost a to otočený význam tlačítek X a kolečko při procházení menu. V MGA2 se kolečko používá k provedení akce a X znamená zpět. Jestli se nepletu, tak takto se to používá v Japonsku, ale v Evropě to všechny hry používají naopak. Až na MGA2 a to je opravdu pakárna. A jinak této hře nemám moc co vytknout. Pobavila mě a za ty peníze rozhodně stála.