Batman: Arkham Asylum

Recenzi na hru Arkham Asylum jsem začal psát ještě před tím, než jsem ji dohrál. To je v mém případě mimořádné, ale dobře to vystihuje mé nadšení z tohoto mistrovského díla. Musím na sebe prozradit, že jsem člověk Batmanem zcela nedotčený. Byl to pro mě ten netopýří chlap z komixů, něco jako Superman, který mě nijak nezajímal. Ne že bych měl něco proti komixům. Takové ty české z abíčka jako Vzpoura mozku nebo Příběh malého boha jsem měl rád, stejně jako Rychlé Šípy. Ale hltal jsem je jako malý kluk a americké komixy od DC Universe nebo Marvelu se k nám dostali až později, v době kdy už mě nezajímaly, včetně jejich hrdinů. Takže i existenci nedávného filmu o Batmanovi jsem vzal pouze na vědomí a nijak víc se o něj nezajímal. S Batmany, Spidermany a dlašími *many se prostě míjím. Akorát o tom Supermanovi jsem viděl pár filmů. Nejsem tedy žádný fanoušek, který by byl slepý k chybám a oslavoval tuto hru jen proto, že je to Batman.

Protože nedávno vyšel film o Batmanovi a vím, jak zpravidla dopadají herní adaptace filmu, nezajímal bych se nijak zvlášť ani o tuto hru. Ale před rokem jsem si koupil PS3 a nejsouc vybaven kvalitními tituly, stahoval jsem z PSN dema jako divý. A mezi nimi i demo na tuto hru, které ve mě zanechalo příznivý dojem. Ne takový, abych ji hned objednával, ale dobrý. Možná i díky tomu jsem si příležitostně přečetl nějaké ty recenze, které naznačovaly, že výjimky potvrzují pravidlo a navzdory filmové předloze to může být docela podařená hra.

Zpomalený zakončovací úder v detailu

A tak jsem si ji nakonec v edici GOTY koupil, na PS3, samozřejmě. A jsem nadšen, nadšen a nadšen. Musím se opakovat, tato hra je mistrovské dílo. A ne tím, že je o Batmanovi, to je jen taková omáčka. Nadchly mě herní mechanismy, jejich bohatost a promyšlenost, to jak krásně do sebe zapadají, level design, skvěle volená obtížnost, originalita, výborné zpracování, skvělá hratelnost a zábava. Na téhle hře není vůbec nic špatného.

Ne že by mi ta hra kápla ve všem do noty. Osobně se mi nelíbí že je lineární a více či méně tunelovitá, protože dávám přednost otevřeným světům typu The Elder Scrolls či Red Dead Redemption, ale to je čistě subjektivní záležitost. V Arkham Asylum je k dispozici vždycky jen jeden úkol a dokud se nesplní, není k dispozici další. A tento úkol jde často splnit jediným možným způsobem. Ale vzhledem k výbornému nestereotypnímu provedení se s tím člověk docela snadno smíří a ani mu to nevadí.

Hra se odehrává na ostrově Arkham Asylum, což je věznice/nemocnice pro duševně nemocné zločince. Mnozí z nich mají na Batmana pifku, protože mnoho z nich je tam kvůli němu. Dovolte abych pro nás neznalé objasnil, co je ten Batman vlastně zač. Batman je nadprůměrně inteligentní detektiv se skvělou fyzičkou, ale není obdařen nadlidskými schopnostmi. Je to obyčejný bohatý člověk vybavený skvělými technickými hračkami. V dětství mu zavraždili rodiče a on se proto s veškerou energií a pílí věnuje boji proti zločinu. Batman do vězení Arkham Asylum dopraví svého hlavního nepřítele Jokera, šíleného, ale velmi inteligentního masového vraha. Ten se v zápětí osvobodí a pustí i ostatní vězně. Takže Batman má o práci postaráno. Joker Batmana tak trochu vodí na špagátku, sleduje ho skrz kamerový systém, posměšně komentuje jeho postup, klede mu do cesty překážky, poštvává na něj vězně i strážce, což Batman trpělivě překonává a maří jeho plány, přičemž se setkává s mnoha svými známými z komixu, ve formě spřátelených postav i nepřátelských bosů.

Na této hře lze vyzdvihnout mnoho věcí, tolik, že ani nevím čím mám začít. Možná obtížností (hraju s obtížností normal). Ta je nastavena naprosto skvěle. Člověk neprochází hrou se znuděným pocitem, že má všechno zadarmo, ale ani není frustrován nekonečným opakováním toho samého, co nakonec zvládne jen náhodou a se štěstím (a nebo v mém případě hru odloží a začne hrát něco zábavnějšího). Při každém neúspěchu ve hře jsem si byl vědom toho že jsem udělal chybu a že je zasloužený.

Musím hru pochválit za to, že nemá přehnaně náročné souboje s bosy, protože ty nejsou ani tak o akci jako spíš o důvtipu. Bosové se nedají porazit standardním způsobem (a nebo je to děsně těžké, to vlastně ani nevím) a především se musí přijít na to, jak se jim dostat na kobylku. A pak už je to jednoduché. S některými bosy se ani normálně nebojuje, protože boj s nimi je proveden formou různých miniher.

Jeden z prvních bosů

Hráč je hrou v podstatě veden za ručičku. Hra mu poskytuje rady co se má/může dělat. Buď přímo ve hře, nebo aspoň hintem po smrti. Takže prakticky nehrozí zákys a bezradnost jak dál. Ale neznamená to, že člověk občas nemusí přemýšlet a být pozorný. Hlavně při sbírání nepovinných předmětů a informací, ale třeba právě i při tom souboji s bosy. Mě osobně nejvíc potrápil souboj s bezejmeným odstřelovačem, což ani nebyl bos. Ale měl svou animačku, takže to nebyl ani tuctový pěšák.

Zde je nutno uvést fakt, že Batman není nijak zvlášť oddolný, zvláště vůči střelným zbraním. Při střetu s nimi je prakticky ihned po něm. Sám přitom není vybaven zbraněmi na dálku, má akorát pomalý batrang, což je něco jako naostřený kovový bumerang, který nepřítele pouze na chvíli omráčí a proti skupině střelců je neúčinný. Batman je tak odkázán především na své pěsti. Většina nepřátel naštěstí není vybavena střelnými zbraněmi, ale čas od času narazíte na větší prostory, které jich jsou plné. A zde vám nepomůže nic jiného, než promyšlená taktická stealth akce. 

Batman je pro stealth akce skvěle vybaven. Má detektivní pohled, což je zvláštní režim zobrazení, který mimo jiné umožňuje vidět kostry nepřátel i přes stěny. Batman tak má skvělý přehled kde kdo je. Také umí provést rychlý tichý útok zezadu v režimu plížení. Dále se umí rychle a neviditelně pohybovat ve výškách pomocí vystřelovacího lana s kotvou. A útočit z výšky buď slétnutím a sražením nepřítele, nebo jeho chycením a oběšením na chrliči, kterých je všude plno. Tyto útoky ale nejsou tiché, takže je lze použít jen na osamocené nepřátele a následně je nutno rychle zmizet, protože ostatní se k místu smrti rychle seběhnou. K dispozici je i sonic batrang, který vydává zvuky a tak nepřítele může někam nalákat, třeba k výbušnému gelu, který lze odpálit ručně nebo může fungovat na principu omračující nášlapné miny.

Detektivní mód v stealth akci

Díky řadě různých taktických možností a jejich kombinací jsou stealth mise zábavné a mě bavily ze všeho nejvíc. Některé trvají docela dlouho. Vyčistit halu od sedmi navzájem se kryjících strážců není jednoduché a rozhodně mě nepotěšilo, když mě po čtvrt hodině tiché akce poslední dva strážci sejmuli. To mě nutilo k opatrnému a trpělivému postupu a celé to bylo příjemně napínavé. Aby nebyly stealth akce stereotypní, jsou čas od času něčím zpestřeny. Třeba podminováním chrličů, takže je není možno používat a je potřeba volit jinou taktiku. Nebo držením rukojmí, kdy prozrazení přítomnosti Batmana (i jen skrytým odstraněním strážce) vede k jejich popravě a je nutno se nejprve dostat na kobylku popravčímu.

Nepřátelé ve stealth misích se chovají docela inteligentně. Reagují na rámus i na při pochůzce objevené tělo svého druha. Mohou mít strach i podlehnout panice. Když mají strach, tak chodí po dvojicích, přičemž jeden kouká dopředu a druhý kryje záda. Je pak docela těžké se k nim nepozorovaně přiblížit.

Střemhlavý útok, panáček to má spočítaný.

Zpravidla ale nepřátelé nejsou vybaveni střelnými zbraněmi, ale zato se vyskytují v hloučku, který stealth taktiku neumožňuje. Takové situace Batman řeší ručně a stručně pěstma ve stylu rychlé mlátičky v chumlu nepřátel. Z počátku jsou houčky malé, ale v pozdějších fázích, bojujete třeba s deseti protivníky najednou. 

Naštěstí jsou tyto boje docela jednoduché, a když se pochopí systém, jde spíše o dobré načasování než postřeh. Takže i pro mě, který mlátičky nemusí, se to dá. Čtvereček slouží k útoku, Batman pak už sám boxuje, kope a na pohled efektně bojuje se všemi najednou. Trojúhelník slouží k odražení útoku (útočící nepřítel je předem označen ikonou). Kolečkem se nepřítel dezorientuje, což je dobré proti ozbrojeným nepřátelům, kteří se kryjí a Batmanovi útoky jsou proti nim neúčinné. A dvojitým stiskem krížku Batman provádí úskoky. Později si člověk může odemknout ještě dvě komba ve formě speciálních zakončovacích úderů, které zkrátí nepřítelovo utrpení na minimum. Bez toho musí protivník inkasovat řadu úderů, než padne. I tyto boje bývají něčím oživené, aby nebyly stereotypní. Třeba možností si na chvíli osedlat obra.

První třetinu hry jsem v podstatě téměř náhodně mačkal různá tlačítka a nepřátele jsem jakž takž porážel. Potom začalo přituhovat a začal jsem kombinovat podle situace alespoň útoky s úskoky a v druhé polovině hry jsem to konečně pochopil a naučil se bojovat pořádně, protože bez toho by to nešlo. A začalo mě to dokonce docela bavit a měl jsem z toho dobrý pocit. Když to člověku jde, tak ve větším chumlu Batman lítá mezi nepřáteli jako střela, v rytmu rozdává rány pěstí i efektivní kopy, odráží útoky a uskakuje, aniž by dal někomu šanci ho zasáhnout, a je to paráda.

Vypůjčeno od kolegů z XBoxu.

Podstatou boje je provést nepřerušenou sérii útoků, čím více, tím lépe. A nejen proto, že za to získáte několik trofejí, a to za sérii 5, 10, 20 a 40 útoků bez přerušení. Kromě toho za velké série úderů člověk dostává víc zkušenosti. Zkušenost se hodí, protože zaprvé slouží k rozvoji schopností Batmana. A zadruhé čím více Batman zkušenosti v boji získá, tím lépe se po něm vyléčí. A to se počítá, protože jiná možnost léčení, ať v boji nebo po něm, není. A má to i taktický rozměr, výše zmíněná zakončovací komba jde vyvolat až po sérii deseti (po vylepšení pěti) úderů.

A tím se dostávám k vylepšování, neboli vývoji postavy. Vylepšuje se jak Batmanova technická výbava, tak jeho schopnosti. Na začátku hry Batman moc vybaven není, má jen Batrang a vystřelovací kotvu s navijákem, pomocí které "létá", či spíš se rychle vytahuje nahoru. Jak se odvíjí příběh, dostává nové hračky. Explozivní gel, druhou vystřelovací kotvu bez navijáku, která slouží k přitahování předmětů (lze použít i jako zbraň), pak jakýsi vlnový modulátor na odpalování elektrických skříněk (slouží především k odlokování elektrických dveří), a nakonec další dvoustrannou kotvu pro "létání" v horizontálním směru. Každá nová hračka Batmanovi zpřístupňí nové prostory. Proto není nutné se trápit na začátku hledáním cesty ke sběratelským předmětům. I když je vidět, nemusí být v tu chvíli možné se k němu dostat.

Na toto zpřístupňování technické výbavy nemá hráč vliv, je automatické. Ale k dispozici jsou i vylepšení, které si hráč sám vybírá na základě získané zkušenosti. Když budete poctivě hrát, tak nakonec získáte všechno. Já jsem hru dohrál se ziskem 16 vylepšení z 20. Ale další zkušenost a vylepšení jsem získával i po skončení hlavního děje hry hledáním a nacházením sběratelských předmětů. Vylepšovat se dá Batmanův boj, třeba nová komba, Batmanova oddolnost (oblek) který přidává životy, Batrang, výbušný gel a vlnový modulátor. Kromě toho lze získat nové Batrangy a to Multibatrang, Sonic Batrang a dálkově řízený Batrang.

Osobně jsem nejprve investoval do Batrangů, vylepšování technické výbavy, do boje a nakonec do obleku. V podstatě celou hru jsem odehrál se základní oddolností a v pohodě. Nejužitečnější mi přišlo vylepšení explozivního gelu, aby fungoval jako nášlapná mina a zvýšení dosahu vlnového modulátoru. Ostatní věci hru zpestří, ale docela dobře jsem se bez nich obešel.

Tak tady se vybírá vylepšování

Vzhledem k tomu, že Batman nakonec získá prakticky všechno vylepšení se nedá o hře uvažovat jako o RPG, kde by si člověk pěstoval postavu s nějakým konkrétním zaměřením. Proto to není prvek, který by posílil znovuhratelnost. Hlavní smysl vylepšování vidím v postupném přidávání nových schopností a vlastností, díky kterému se s nimi hráč naučí dobře zacházet. Tedy prvek zjednodušující hru. Protože mít všechno k dispozici od začátku by byl pěkný zmatek a asi by bylo těžší se je naučit efektivně používat ve vhodných situacích. Celá hra tak vlastně funguje jako výborný tutorial, který naučí hráče ovládat Batmana. Na tuto myšlenku mě přivedl fakt, že v dalším díle hráč dostane Batmana už plně vybaveného a navíc v otevřeném světě.

Batman mimo jiné oplývá detektivním pohledem, který hru zjednodušuje natolik, že jsem ji prakticky odehrál v něm. V režimu detektivního pohledu je obraz více méně schématický, jednobarevná, jsou obtaženy kontury, mizí textury, jsou zvýrazněny zajímavé předměty a z nepřátel jsou vidět jen kostry, ale za to i přes zeď. Kromě toho se občas zapíná pátrací režim, kdy detektivní pohled zvýrazňujě stopy protivníka, kterého Batman sleduje. Ty stopy mohou být ve formě DNA, otisků, vůně a podobně.

Sledování otisků prstů v detektivním režimu

Detektivní pohled krásně ukazuje, že na grafice až tak moc nezáleží. Kdyby Batman přišel jen s tímto režimem pohledu, zajisté by se ozývaly hlasy, jak je ta hra hnusná a zastaralá. Takže Batman má i normální grafiku, ale prakticky to byla zbytečná práce, protože ani neumím říct, jak moc je dobrá. Téměř po celou dobu hry jsem ji neviděl. Normální grafiku jsem si zapínal akorát při boji se skupinou nepřátel, kde někteří z nich používali elektrické obušky. Ti byli docela nepříjemní a v detektivním pohledu nešli dobře poznat.

Co naopak ocenit umím a musím je level design. Ten je famózní. Na ostrově Arkham Asylum je jen několik budov, takže v průběhu hraní se do nich podíváte vícekrát. Ale vůbec to není nudné a stereotypní. Vzhledem k vývoji situace a změně podmínek to byl vždycky jiný zážitek. Jeden a ten samý prostor jsem viděl pokaždé v jiném světle a řešil v něm něco jiného. Také samotné prostředí a prostory bylo logické a uvěřitelné, nic tam nevypadá samoúčelně. Díky tomu prostředí nebylo anonymní a působilo velmi osobitě. I teď když o tom píšu, tak cítím nadšení a úžas z toho, jak je ta hra promyšlená do nejmenších detailů.

Zcela bezvýznamné zákoutí, ale i s ním si grafici vyhráli

Arkham Asylum je první hra, která mě baví hrát i po dohrání. Nehraji ji znova od začátku, ale pátrám po nepovinných předmětech, které, jsou schovány na různých obtížněji přístupných místech. Občas člověk musí zapnout mozek, a přijít na to, jak je získat nebo objevit. V zásadě jsou to dva druhy hádanek, sbírání a dělání fotek. Sbírají se dokumenty, nahrávky a otazníčky. Fotí se zajímavé věci, otazníky a pavouci na náhrobcích. Až na focení otazníků je to všechno na jedno brďo, prostě se musíte dostat na nějaké utajené místo, kde je příslušný předmět a ten vzít nebo vyfotit. Ale ne vždy jsou skryté, někdy jsou naopak vyzývavě umístěny na nepřístupných místech a je nutno objevit k nim cestu.

Focení otazníků se tomu trochu vymyká, protože to jsou především prostorové hádanky. Otazník se skládá ze dvou částí, obloučku a tečky. Přitom každá část je namalována na něčem jiném, třeba tečka na zídce před vámi a oblouček na stěne v pozadí. A vy musíte najít místo kam si stoupnout tak, abyste opticky viděli otazník. Občas dá zatracenou práci i jen najít tu mizernou tečku, když někde vidíte jen ten oblouček.

Díky těmto pátracím hádankám  Arkham Asylum důkladně prošmejdíte. Aby jejich hledání nebylo frustrující, tak se na mapě zobrazuje jejich přibližná poloha. Přibližná proto, že se zobrazuje pomocí poletujícího otazníčku. Navíc u vícepatrových budov není zřejmé, v kterém patře se nachází. Odměnou za vyřešení hádanky je zkušenost a pak občas odemknutí nějaké té položky v databázi informací ze světa Batmana, trojrozměrný model nějakého předmětu či postavy a další fanouškovské věci. A také se tím odemykají výzvy.

Mapa ostrova, zatím bez otazníčků lokalizující hádanky

Výzvy jsou další věci, které lze hrát po dohrání hry. Jsou to různě obtížné mlátičky na body a nebo stealth akce na čas. A jsou docela náročné. Mlátičky se skládají ze třech sérií po čtyřech kolech. V jedné sérii musíte nahrát určitý počet bodů, abyste se dostali do druhé série. U té nejjednoduší výzvy v první sérii se jedná o 6000 bodů a ani to se mi zatím nepovedlo. Takže je to poměrně obtížné a navíc podle toho poznám, že i když mám pocit, že už mi ty boje docela jdou, tak jsem ve skutečnosti pěkný salát a mám co zlepšovat. Já ale asi budu dávat přednost radši druhému typu výzev a to stealth akcím. Ty jsou kromě času ztíženy tím, že je protivníky není možno libovolně, ale několika předepsanými způsoby.

Na závěr k této hře mohu říct jen to, že se jedná o mimořádně propracované dílo po všech stránkách. Netrpí stereotypem, jako naprostá většina soudobých her. Naopak, s rozšiřující se vybavou a možnostmi je stále lepší a zábavnější. Napomáhají tomu i různé zpestření bojů a to, že se ve hře dá dělat spousta různých věcí a tyto jsou dobře prostřídány. A samozřejmě také to, že má mistrně vyváženou obtížnost. Doporučuji.